Report: Blink- 182 v Stuttgartu!

Report: Blink- 182 v Stuttgartu!


5.10.2014  |  1134

Dne 18. srpna 2014 do německého Stuttgartu zavítala punk-rocková formace z Kalifornie, Blink 182. Jako vždy se jednalo o pořádný nářez, který byl umocněný skvělou atmosférou, ozvučením a v neposlední řadě bezchybným výkonem kapely.

Všechno to začalo kolem 4. hodiny ranní, kdy jsme nasedli do vlaku směr Praha. Po dlouhé a únavné cestě jsme konečně dojeli na místo, kde byl pro nadšence této kapely z celé republiky připraven autobus, který nás dovezl přímo před halu, kde se koncert konal. Přesně 10 hodin cesty bylo za námi, a před námi už jen vrchol večera. K dobru jsme měli ještě 5 hodin do začátku, tak jsme se usadili před Porsche arénou a vyčkávali „slavnostní“ otevření haly. Před vstupem hodinu co hodinu rostl počet lidí, který se šplhal k několika tisícům. Zbývaly dvě hodiny do začátku hlavního koncertu. Brány se pomalu otevíraly a masy lidí se tlačily dopředu, vyhlížející nejlepší místo a nejlépe úplně vepředu. Několika hodinové sezení a stání před halou se ukázalo jako ideální varianta. Místa, která jsme obsadili, byla přímo unikátní při takovém počtu lidí a při houževnatosti, s jakou se němečtí nadšenci probíjeli dopředu. Po vydatném boji o místa co nejblíže pódiu jsme se konečně zastavili a vyčkávali první tóny předkapely, kterou byla Zebrahead. Tato formace si zaslouží víc, než jen krátké zmínění v tomto reportu. Byla to skvělá kapela, která dokázala dostat publikum neskutečně do varu. A nejen to. Hudba byla precizně propracována od začátku do konce, bláznivá sóla, která zahraje málokterý kytarista a hlavně smíchání punk-rocku a hip hopu je aspoň v Evropě málo vídaným počinem.


Blížila se poslední písnička, a celá hala už skandovala jen jedno. Blink 182. Bedňáci odklízeli aparaturu předkapely a každý člověk v hale věděl, co následuje. Travisova bicí souprava byla nachystaná, kytary Marka a Toma nalazeny a kytarová komba zapojena. Vše začalo! Při prvních tónech Feeling This se rozpoutalo doslova šílenství. Pravý punk nastoupil na scénu a publikum to ocenilo nejen klasickým pogem, ale doslova „vražedným kolečkem“, kde se nebral ohled na nikoho kolem. V tomto rytmu to pokračovalo následně při písních What´s my age again nebo Rock show. Vše pokračovalo až do písně I Miss You, u které se arénou rozsvítilo několik tisíc světel z mobilních telefonů, zapalovačů a různých zařízení. Při tomhle okamžiku mi doslova naskakovala husí kůže z toho, jak úžasný to byl zážitek. Během koncertu se tradičně Mark zbavoval svých trsátek, která házel do publika. O tenhle cenný kousek se strhávala co chvíli pořádná „řežba“. Koncert pokračoval a punk zněl ulicemi Stuttgartu. Asthenia, All of this, First date, Always – jen malý výčet z toho, co dělalo v tu chvíli život lidí v aréně úžasným. Do konce zbývalo už jen pár songů, ale to teprve to pravé a doslova „peklo!“ začalo. Na chvíli se vše odmlčelo, světla zhasla. Při Tomových hrátkách s efekty bylo jasné, co příjde. Píseň Violence dala vzniknout největšímu kotli v dosavadním průběhu koncertu. Ohnivý nápis FUCK vzplanul za Travisovými zády a bouřlivé davy si užívaly poslední písně své oblíbené kapely. Bez čekání navázali na předchozí song v podání Dammit, u které jakoby z nebes padaly miliony konfet. Celý koncert zakončili písní Family reunion, kterou si každý přítomný člověk užil i přes její krátké trvání.

Po skončení koncertu jsme se snažili najít skulinu, kterou bychom se dostali blíže k našim oblíbencům. Bohužel to nevyšlo i přes obrovskou snahu přejít přes německou ochranku. Byli prostě všude! Domů jsme si donesli aspoň jako cenu útěchy suvenýr v podobě Markova trsátka, které se jen tak povalovalo na zemi. Posbírali jsme naší skupinku čechů a vyrazili směr naše rodná zem. 10 hodin cesty bylo před námi, ale zážitky z uplynulých několika hodin, nám zůstanou navždy. Abych to shrnul, koncert naplnil všechna moje očekávání. Předkapela byla skvělá, ozvučení bylo precizní a mnohdy obávaný výkon Toma DeLonga byl profesionální a bezchybný. Teď nezbývá už nic než jen doufat, že se v následujících letech vrátí ať už do Česka, nebo do našich sousedských států. Jedno vím ale jistě. Ať to je kdekoliv, vždy to je pořádný PUNK!


Autor: Dušan Zipper

Komentáře


„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde