Marek Ztracený: Koukal jsem jako chleba z tašky!

Marek Ztracený: Koukal jsem jako chleba z tašky!


25.6.2014  |  1546

Marka Ztraceného jsem si vyzpovídala na Pivovarských slavnostech Zlatopramen 11°. Jak se mu v Ústí nad Labem líbilo, jak nahrávali DVD a na co se v tomhle roce můžete těšit? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj, tak jak se ti líbí na pivních slavnostech?
Jsem rád, že se ptáš, protože shodou okolností se mi tady líbí strašně. My tu totiž nehrajeme po prvé a máme s Ústí nad Labem strašně dobrou zkušenost a těšíme se sem, máme tu k tomu vztah. Ne na každé místo se vracíš vždy rád, ale Ústí nad Labem a tenhle amfík je takový atypický, je vlastně jen tady, v Plzni a v pár dalších městech, jinak nikde.

Ty už přeci jen hraješ několik let, pověz mi, na jaký okamžik nejraději vzpomínáš?
Je jich spousta, od nějakých prvních festivalů, když jsem na to koukal jako chleba z tašky. Přijel jsem a najednou jsem zjistil, že je tam plno lidí, hezká technika, monitorový pult a to jsme nikdy neznali. Měli jsme svoje komba a najednou to fungovalo, to jsou takový první pocity. Ale třeba před týdnem jsme nahrávali naše akustický DVD a byla to strašně zajímavá zkušenost. Hráli jsme potichu, byly tam ty smyčce a hrozně nám to rozšířilo obzory. Bylo tam strašně moc lidí a bylo to strašně jiné oproti těm 500 koncertům, které jsme za těch posledních 6 let odjeli.

Jak to natáčení DVD celkově probíhalo?
Dramaticky. My jsme to měli nahrávat někdy příští rok, pomalu jsme si to připravovali a najednou zavolali, že tam máme přijet za 6 dní jako záskok za Střihavku, který si zlomil 4 žebra. Měli jsme 3 hodiny zkoušku na 18 písniček, takže strašně málo, ale bylo to o to zajímavější, milejší, hezčí a živý. Ty perkuse, smyčce, hosté, vše tam bylo slyšet. Mohli jsme hrát i to, co se nehodí do toho našeho pop-rocku.

Hostem večera byla Marta Jandová a Petr Vrzák. Proč právě oni?
Marta Jandová mě baví jako člověk, rockerka, mám ji rád a máme spolu duet, který se jmenuje Káva a sex a strašně mě to bavilo, já ji fakt uctívám. Ona vždy když přijde, tak praskají žárovky, furt má co vyprávět a pořád je v pohodě. Na té písničce je to vidět, ona přišla a stalo se to samé. Ona byla ten host, který to dostal o další level výš.

Jak je na tom píseň Povolání syn?
Teď posloucháme ty reakce, je to asi měsíc, co se to rozeslalo do rádií. Nějaké to už hrají, nějaké to budou hrát brzy, což nás těší. A je to pro mě jedna z nejzásadnějších písniček, protože to funguje i na pódiu, na lidi taky, aniž by to znali. Teď už víme časový informace, kdy to hrát budu, těšíme se na to, je to v začátcích a jsme hrozně v očekávání, co se týká reakcí. Není to od nás nebo ode mě klasická věc, takže jsem zvědavej.

Jak probíhalo nahrávání?
Asi jako u písničky Sex s ex, kterou jsem se asi i bál nahrát, protože když jsem ji zahrál po prvé, tak kluci v té zkušebně řekli: „To si děláš prdel.“ Je to bláznivá píseň a pak se ukázalo, že tyhle věci si najdou svoje fanoušky. Podobně to probíhalo i s touhle písničkou. Pak jsme hledali správného producenta, protože to znělo moc obyčejně, neuměli jsme to zahrát tak, aby to bylo cool a zajímavé. Ale myslím si, že to dopadlo dobře, zvukově je to jiný a mám z toho dobrý pocit.

Na co se tvoji fanoušci můžou tento rok ještě těšit?
Krom toho slavného DVD, tak samozřejmě máme ten nový singl a na podzim bude další. Nemůžu prozradit to co je aktuální, že s jednou velkou kapelou a pro nás velkou inspirací bychom měli jet tour a na to jaro, jak nás ovlivnilo to akustický, tak přemýšlíme o nějakém akustickém tour, protože to bylo úžasný. Takže s tím si tak hrajeme a jinak máme spousty koncertů.

A CD neplánuješ?
Abych řekl pravdu, moc ne. Písniček máme sice naprostý dostatek, ale teď jdeme tou cestou, že dáváme singly za singly do těch rádií. Některé jsou moc úspěšné, některé míň a časem až budeme mít TOP písničky, tak uděláme desku nebo třeba Best of.

Nějaký vzkaz pro tvoje fanoušky a čtenáře Rose & Rock?
Za prvý jsem hlavně rád, že se někdo zajímá o hudbu a čte o tom, což je v dnešní době neuvěřitelný a za druhý, že je máme samozřejmě strašně moc rádi.


Autor: Adéla 'Aduš' Martináková

Komentáře


„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich