Rozhovor s kapelou Rybičky 48!

Rozhovor s kapelou Rybičky 48!


11.6.2014  |  1317

Kapela Rybičky 48 vydala na podzim 2013 desku Tohle je rock´n´roll, vy buzny. Také si odpočinula na ostrově Bali, před pár měsíci vydala videoklip na píseň Bohém zapomenuté dítě a nedávno klip na Vážené dámy. O tomhle všem jsem si povídala s Kubou Rybou na Casanovských slavnostech 7. 6. 2014. Jak si vše užili, co jak probíhalo a jaké má rady pro mladé kapely? To vše se dozvíte z následujícího rozhovoru!

 

Ty jsi s kapelou strávil plno, předpokládám úžasných, dnů na Bali, dej nám nějaký zážitek z tohoto ostrova.
Z toho ostrova je hned několik zážitků. Samotný zážitek je se tam dostat. Já jsem tam byl tento rok po třetí. Letos jsme byli na 2 měsíce a tam je zážitek vše. Já tam zbožňuji tu mentalitu lidí. Jezdím tam většinou na detox, takže za tu dobu jsem se opil asi jen 3x a spíš si tam užívám klidu, lásky, přírody a fakt je to tam příjemné. Nemůžu vypíchnout jen jedno místo, tam je krásně všude.

Není to tak dlouho, co jste vydali CD Tohle je rock´n´roll, vy buzny, ke kterému jste jeli i tour. Pověz mi, jak probíhalo nahrávání tohoto CD, objevily se nějaké komplikace?
Po prvé jsme nahrávali v Sonu, což je velmi vyhlášené studio, pro nás určitě jedno z nejlepších. Nahrávala tam třeba Lucie nebo tam nahrávají Kabáti. Pro mě to byl takový splněný dětský sen, neboť my když jsme začínali, tak mě bylo nějakých 14 a můj sen byl si tam jednou zanatáčet, neboť je to poněkud i drahé studio. Já jsem z toho byl absolutně nadšený, ta deska trvala asi půl roku, byly tam samozřejmě nějaké mezery, ale s deskou jsme spokojeni, se zvukem také a vše bylo tak, jak mělo být.

Jaký vidíš rozdíl mezi předešlými CD a deskou Tohle je rock´n´roll, vy buzny?
Tak já si myslím, že rozhodně stárneme, ale v tom dobrém slova smyslu. Takže ty texty budou trochu dospělejší, než když jsem psal v sedmnácti, což je logický. Píšeš o tom, co zažíváš a jiný život máš ve dvaceti a jiný ve třiceti, ale taky deska vznikala právě na Bali rok před tím a tam máš prostě pohodu, byli jsme tam na houbičkách, takže taky paráda (smích). Já si taky myslím, že je to krok blíž k rocku a něčím k popu, ale furt jsme to my, furt nás to baví hrát. Nazval bych to takovým drzým popem.

Jak už jsem se zmínila, jeli jste tour, na kterou jste udělali konkurz na předkapelu k jednotlivým koncertům. Pověz mi něco o tom, kolik se přihlásilo kapel a jak jsi s nimi byl spokojený?
Heleď, těch kapel tam bylo mraky. Já jsem byl sám překvapený, že se přihlásilo kolem 220 kapel, což je skvělé. My jsme nečekali takovou odezvu a poznali jsme mraky nových a zajímavých kapel. Jedna z kapel, která mě bavila nejvíc, je On The Way. Takoví mladí kluci a ti mě baví jako svině. To si myslím, že to tady jednou rozbalí, až se z toho všichni zblázníme.

Jak ty vzpomínáš na Vaše začátky?
Myslím si, že u každé kapely jsou začátky těžké, protože jsi nejvíce navnaděný stříkat tu energii do lidí, ale ono to prakticky na začátku nikoho nezajímá, protože tě téměř nikdo nezná. Jsou za tím dny, měsíce, roky ve zkušebně a chce to makat pořád. Já si myslím, že každým novým klipem a deskou dostaneme nový náboj, jako bychom začínali od začátku. Vždy si s kluky řekneme „teď je ta chvilka, kdy se do toho musíme opřít a začít makat.“ Je to neustálé makání, ale makání, které nás strašně baví.

Asi před čtyřmi měsíci jste vydali klip na píseň Bohém zapomenuté dítě a nedávno i klip na Vážené dámy. Jaký klip se Ti točil líp?
Líp se točil klip na Bohém zapomenuté dítě. Nečekali jsme, že to bude mít takovou sledovanost, protože ten klip stál dohromady asi 4 000,-- Kč. Točili jsme si to sami a chtěli jsme ukázat mladým kapelám, které většinou nadávají, že nejde natočit videoklip, který by měl nějaké zhlédnutí. Natočili jsme ho sami, dělali jsme si scénář sami a nakonec to splnilo účel. Má to teď asi 20-25 tisíc zhlédnutí, což není úplný zázrak. Kdyby to byl klip za 200 000,-- Kč, tak nad tím brečím, ale jelikož jsme to natočili za den, tak je to skvělý. Co se týká Vážených dam, tak to byl zase nejdražší klip, stál mraky peněz, úsilí a času. Natáčel se 4 dny a bylo to se vším – maskérky, kostymérky, střih a prostě mraky věcí. Ale máme z toho dobrý pocit, teď je to venku 5 dní a má to asi 55 000 zhlédnutí a jsme za to moc vděční, takže děkujeme, děkujeme a děkujeme!

Poraď něco těm mladým kapelám, jak na to mají jít.
Dnes jde hlavně o to mít nápad. My když jsme začínali, tak náš první klip Na plovárnu byl za 500,-- Kč, protože jsme si půjčili kameru. Dnes má každý mobil lepší kameru, než jakou jsme si my tenkrát půjčili. Myslím si, že to tak funguje i ve světě a jde hlavně o nápad. Dobrý nápad nepřichází denně, ale když to chytne lidi a plno lidí rádi sledují klipy, o kterých si řeknou „kdyby mě to napadlo, mohl jsem si to natočit sám“ a takový klipy mám taky rád. Někdy je dobré udělat i dražší klip, ale těm mladým kapelám bych poradil, že to není jen o klipu. To je prostě makat, makat, makat, věřit tomu a neustále se zlepšovat. Neboť ať na muzice, textech, oblíkání, vystupování na pódiu nebo před médii. Takové ty první rozhovory pro místní noviny, to dělá strašně moc. Chce to prostě makat a sledovat, jak to funguje okolo.

Nové CD, klipy, tour – je ještě něco, na co se Vaši fanoušci můžou v tomto roce těšit?
Teď jsme odehráli akustický koncert pro óčko, takže se můžou těšit na DVD. My jsme se toho hodně báli, neboť jsme nevěděli, jak bude znít naše muzika v akustické verzi. Na pomoc jsme si pozvali bendžistu, mangolinistu a bongistu. Dopadlo to výborně, máme na to skvělé ohlasy. Přesto, že se tam vešlo jen nějakých 450 lidí, tak to bylo úplně super a plánujeme udělat akustické koncerty v Kutné Hoře, Brně a Praze. Jsem na to zvědavý, je to takový mezník v naší kapele. Uvidíme, jak na to budou lidé reagovat. Nicméně kdo tam byl, tak z toho byl nadšený. Takže se můžou určitě těšit, jinak teď samozřejmě mraky festivalů.

Nějaký vzkaz pro Vaše fanoušky a čtenáře Rose & Rock?
První věc - čtěte vše, co je možné. Čtením se zdokonalujete a dostáváte nové myšlenky. Druhá věc – přemýšlejte. A třetí věc – mějte se rádi, protože těch svinstev okolo nás je tolik, že mít se rádi je to nejlepší, co může být.

Na Casanovských slavnostech si také zahrála mostecká kapela Faces are Fiction.


Autor: Adéla 'Aduš' Martináková

Komentáře


„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich