The Snuff: Nejhorší jsou ty zmatky, co vznikají 2 minuty před hraním!

The Snuff: Nejhorší jsou ty zmatky, co vznikají 2 minuty před hraním!


4.10.2013  |  1433

 

Zeptala jsem na pár otázek baskytaristy Ijena Ayena z kapely The Snuff pocházející z Prahy. Přečtěte si rozhovor a přijďte je podpořit na koncerty, nebudete litovat.

1. Popište nějak svou kapelu, pro ty, kteří vás neznají.

Ahoj, říkáme si The Snuff, jsme poměrně mladá (věkový průměr cca 21 let) a ambiciózní kapela z Prahy. Hrajeme pouze autorskou tvorbu a máme anglicky zpívané texty. V naší hudbě se promítá více žánrů, nejvíce je však zastoupen rock, metal, metalcore a pop. Když to zjednodušíme, jsme „pop-metaláci“!

2. Jak vás napadl název kapely?

Název napadl kluky, už když byli na střední škole, konkrétně kytaristy Tomáše a Michala. Asi si našli na internetu nějaký článek a zahlédli toto slovo “Snuff”. Slovo má více významů, takže si každý pod tím může najít to své. Pro nás je to zajímavé v tom, že přesně tak, jak nevinně se název na první pohled tváří, tak temný ve skutečnosti je. Je to pro nás taková temná vtipná symbolika. I v našich textech se promítají emoce, úzkostlivé stavy, temno a to je čas od času podkresleno dávkou vtipu.

3. Jak dlouho působíte jako kapela?

Kapela existuje přibližně 3 a půl roku, v současné sestavě hrajeme 2 roky.

4. Byl to váš sen už odmala mít vlastní kapelu?

Můj určitě ano! Nikdy jsem však nic na vážno neplánoval, to jen když jsem byl ještě na základce, tak jsem si snil o tom, jaké by to bylo mít vlastní kapelu, být rockovou hvězdou a být idolem všech těch poblázněných spolužaček, které zrovna vedle mě četly Bravíčko a já mohl jen tiše závidět. Dokonce si vzpomínám, že jsem měl i vysněný název pro kapelu a tím byl “Le Bork”. Co to znamená? To vážně netuším. Ale vím, jak jsem na to přišel, to byla kdysi od Algidy nějaká špatně čitelná zmrzlina “Ledoborci” a mě napadlo tohle. (smích)

5. Co vás přimělo založit kapelu?

Řekl bych, že s kluky jsme měli, až na bubeníka Matese, podobný začátek. Na naše nástroje hrajeme přibližně 5 let (Mates to dělá snad už od základky (smích)) a začínalo to asi tak, že jsme poslouchali roky naši oblíbenou hudbu – po čase jsme se do něčeho pořádně zažrali a to tolik, že už se pohár přelil a museli jsme si jít koupit tu kytaru a začít se na to učit. Nejdřív do toho jen tak řežeš, pak to začne i znít… dostaneš chuť si zahrát i s někým jiným, a protože Michal a Tomáš začínali spolu současně, rychleji se vycvičili, sehnali prvního bubeníka a pak už to bylo jasný – chtěli si založit kapelu a začít to brát vážněji.

6. Vaše texty píšete v angličtině, chtěli byste prorazit do zahraničí?

Vize to jednou dotáhnout někam do zahraničí jsem měl spíš já, u kluků to bylo hlavně to cítění. Většina kapely poslouchá převážně zahraniční produkci, a tak se nám i takový zvuk zalíbil. Zkrátka ta zvučnost a svižnost angličtiny nám sedla více, než čeština. Složit kvalitní český text není žádná legrace, klobouk dolů před těmi, kterým se to daří. Ještě bych dodal jednu věc k té angličtině. Je tam velký rozdíl ve vyjádření. To, co vyzní v angličtině dobře, může vyznít v češtině zcela komicky, přitom se jedná o pointu na úrovni.

7. Co nějaké hudební vzory/idoly, máte?

Těch vzorů je mraky. Myslím si, že je u nás výhodou, že každý poslouchá něco jiného. V podstatě se dostaneme od klasiky přes „popíček“ k technickému grindcore, to je slušný záběr, ne? Ale vážně, řekl bych, že díky tomu jsme brzy začali znít jako kapela s osobitostí, protože se u nás míchá mnoho různých cítění a tvoříme jeden celek se společným cílem. Mnoho kapel ze začátku zní třeba více jako to, co poslouchají, ale ty úspěšné potom zní, jako nový celek. A jestli se nám tohle opravdu podařilo, to ať posoudí posluchači s příchodem našeho nového alba.

8. Působí na vás před koncerty tréma nebo jste naprosto v klidu?

Působila. Na někoho víc, na někoho míň. Nejhorší jsou ty zmatky, co vznikají 2 minuty před hraním – to se musí najednou na záchod, doladit nástroj, napít se, dokouřit cigáro. A já konkrétně jsem míval panickou hrůzu z toho, že do mě někdo strčí a rozladí mi nástroj (smích). Ale poslední dobou už se to neděje. Prošli jsme skvělým tréninkem, hráli jsme na velkých akcích a už nám nedělá problém vystupovat před 800 – 1000 lidmi. Na takovou zátěž jsme už dostatečně připraveni. Zkrátka musí vždy o něco jít, například o velmi důležitý koncert (live záznam, křest…) a nebo o velkou zátěž, kde je těch lidí opravdu mnoho. Ono třeba dělat support kapele Rammstein, z toho bych štěstím nespal natož se neklepat nervozitou před hraním.

9. A co vás na živém vystupování baví nejvíce?

Bavit lidi. To je to nejdůležitější. Samozřejmě, že to děláme i pro sebe, baví nás hrát, skládat nové písně – je to naše vášeň! Ale i ta největší pecka se ti ohraje, a pak ti nezbývá nic jiného, než tu vlastní energii předávat někomu jinému. A toho když potěšíš, vrátí ti to svojí energií – to je asi ten nejlepší pocit, energií nabitý a pařící dav!

10. Když se podíváme na váš klip “Boxed in”, jak se vám točil?

Parádně. Bylo to pro nás něco úplně nového, s ničím takovým jsme neměli předtím zkušenosti a hlavně to byl další důležitý krok vpřed ve vývoji kapely – takže jsme se na natáčení hodně těšili. Přípravy ohledně natáčení byly teda (jak už je prý často zvykem) hektické, do poslední chvíle jsme nevěděli přesný den natáčení například kvůli počasí a tak. Samotné natáčení bylo pěkně náročné, a to zejména pro Máru (frontman – zpěv), protože hrál v klipu hlavní roli a tak se vracel domů promrzlý a vyčerpaný v 5 hodin ráno a v 9 vstával na další natáčecí den. Já obdivuji, jak někdo dokáže být hercem, protože natáčení mi na druhou stranu přišlo strašně nudné. Uděláš krátký záběr, poté čekáš 20 minut na přípravu a to zase znova. Takže jinak – nedivím se, že ti herci tolik pijí a kouří – v tom lepším případe (smích)

11. Chystáte se natočit nějaký další klip? Nebo nějaké jiné plány?

Největší náš plán je teď natočit novou desku, v současné chvíli připravujeme materiál na před-produkci (natáčení demo nahrávek) pro našeho producenta Ecsona Waldese Biotechstudia, kde se tento enormní projekt zrodí. V průběhu natáčení se asi rozhodneme, který song bude adeptem na singl, jenž uvolníme ještě před deskou a rozhodně singl si zaslouží svůj klip. Ale věřím, že to nebude jediný klip. Nerad bych však předbíhal, ještě nás čeká hodně práce a plánování/rozhodování.

12. Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 

Toho je hodně, je třeba se radovat i z „maličkostí“, jako že například jsou v kapele skvělé vztahy, máme se rádi, nehádáme se, nepereme se a ani se moc názorově nerozcházíme *KLEP* *KLEP*! Určitě největší úspěch je vystupování na velkých českých festivalech jako jsou Sázavafest, Basinfirefest, teď nás čeká například Masters of Rock a samozřejmě je třeba zmínit obří koncertní šňůru s kapelami Škwor Harlej, kterou jsme si setsakra užili a která nás také hodně posunula, především ve vývoji kapely samotné.

13. A co byste chtěli ještě dokázat?

Dostat se do české špičky rockových/metalových kapel, posunout profesionalitu na další úroveň, dotáhnout zvuk na ještě vyšší level a když se nám toto podaří, můžeme snad už s klidem zkoušet koncertování po Evropě a s klidem si říct, že my jsme dobrá kapela pro reprezentování Čech v zahraničí. Zde si dovolím trošku rozvést jednu myšlenku – mě tu totiž mrzí jedna věc. Na Čechy se kouká venku ohledně hudby tak nějak skrz prsty. Co se tedy tohoto rockového žánru týče. Důvodů je několik a pro ideální kapelu se musí setkat najednou moc věcí, což je právě dost náročné. Kapela musí mít zvuk, úroveň produkce, která nebude zaostávat za zahraniční konkurencí, image, úroveň vystoupení, dokonalý merchandising, angličtina musí být velmi dobře zvládnutá, což je kolikrát velký problém s naším slovanským přízvukem, a proto se musí zde hodně dřít. Samotná kvalita textů není „naštěstí“ tak potřebná oproti češtině. A v neposlední řadě, vše je velmi nákladné – jak finančně, tak i z časového hlediska. Naše nejznámější rockové kapely se ale zaměřují pouze na česko-slovenský trh, a tak by ani neměly šanci uspět venku. Možná to je to, proč nemáme zrovna dobrou reputaci, není tu v rocku/metalu komerčně masově úspěšný reprezentant, který by toto vše výše psané splňoval. Dovolím si tvrdit, že je to hlavně tím, jak jsou naše starší generace poznamenané režimem. Vzpomínám si na jednu německou recenzi našeho prvního CD Requiem For Me, kde recenzent prohlásil něco takového: ,,Zvuk je na české poměry velmi dobře smíchán“. Tak to vidíte, my jsme tam venku považování za „to něco míň“ a mým snem a věřím, že i mých spoluhráčů, je pokusit se to změnit. Kapely, které tyto požadavky splňují, bych spočítal na jedné ruce – avšak jim chybí jedna zásadní a ta nejtěžší věc – komerční úspěšnost. Podaří se to jednou právě nám?

14. Co byste doporučili lidem, kteří se chtějí věnovat hudbě?

Neomezovat se na jeden žánr, poslouchat cokoli, co považuji za kvalitní a nebrat až tak ohledy na kritiku, věřit v to, že dělám správnou věc. Snažit se nezávidět ostatním a lepším, ale naopak se chtít od nich něco naučit. Moc se o tom v ČR nepíše, ale kapely si mezi sebou hodně závidí, pomlouvají se za zády a tak podobně. Děje se to třeba i u úspěšných kapel, že občas dojde k nějakému konfliktu, ale hlavně u začínajících kapel se to objevuje běžně. Přiznám se, že i já jsem záviděl, neměl jsem žádného mentora, (někoho, kdo by mi otevřel oči, vše vysvětlil, ukázal jiný úhel pohledu). Musel jsem se vyvinout sám a získat ten drahocenný nadhled nad věcí.

15. Kam se na vás mohou lidé přijet v nejbližší době podívat?

Již v tuto sobotu 15. června budeme hrát od 11:30 na festivalu Votvírak, který je v Milovicích. Dále festival Rock Kodiaka ve Sluhách 22. června a velký Basinfirefest ve Spáleném poříčí 28. června. Pro další informace si nás určitě vyhledejte na facebooku a dalších sociálních sítích, popřípadě sledujte naši homepage www.thesnuff.eu .

16. Je něco, co byste chtěli vzkázat lidem, co toto čtou?

Určitě ano a to je důležitá věc, ne jen pro nás, ale pro všechny ostatní kapely: Rád bych fanouškům vzkázal, že pro kapelu znamenají mnohem víc, než si třeba myslí. Kapela bez fanoušků, totiž není nic. Možná tak hrstkou zhrzených muzikantů. Žádám fanoušky, aby se snažili svým kapelám pomoci, „lajkujte“ statusy, sdílejte jejich písničky, novinky, videoklipy, neseďte po večerech doma u TV, choďte na koncerty s přáteli, půjčujte svým známým CD vaší oblíbené kapely; totiž fanoušek má větší cenu, než pár pětek za CD a nebojte, po výborně odehraném koncertě si to CD nový fanoušek sám rád koupí! Pokud chcete tuto dobu změnit a dostat české „neznámé“ kapely na festivaly, musíte být jako jednota, posílit své základy a za kapelou stát. Nikdy se nestane, že by kapela mohla každému fanouškovi poděkovat osobně za to, jak jí pomáhal, ale vy ten pocit v sobě mít budete. Vaše současné oblíbené kapely posloucháte díky tomu, že tuto práci za vás odvedli jiní fanoušci, vaši „předkové“. Teď je řada na vás.

 


Autor: Adéla 'Aduš' Martináková

Komentáře


Sacharidové a proteinové tyčinky pro svaly